Národní akční plán čisté mobility je podle zkušeností veřejnosti, obeznámené s problematikou elektromobility, spíše ambiciózní slohovou prací než skutečným programem. Jeho aktualizace z dubna 2020 například přinesla představu o nereálném množství aut s vodíkovými palivovými články. Jsou dva hlavní důvody, proč jde o nemožný cíl, prvním je neměnný počet vodíkových čerpacích stanic v ČR (2), druhou je nízká efektivita aut s vodíkovým pohonem, kterou vnímají i velké automobilky a do rozvoje této technologie se příliš nehrnou.
Česká vláda nám také naplánovala minimálně 220 000 elektromobilů do roku 2030, aniž by alespoň naznačila, že běžný občan získá jakoukoli formu dotace na elektromobil, v této chvíli mají možnost jen obce a podnikatelé mimo pražských, za cenu překonání obvyklých byrokratických bariér, doprovázejících žádost o dotaci. O odtrženosti plánu od reality také svědčí vytýčená spodní hranice 170 000 vozidel na LPG, nereflektující technické možnosti dodatečné instalace do stávajících nových vozů a trend, který sledují jejich výrobci.
Pokud tedy budou dosaženy cíle Pařížské dohody o změně klimatu z roku 2015, bude to spíše nátlakem EU na výrobce automobilů ke snížení emisí CO2. Pokud tedy portál Hybrid.cz uvádí v titulku, že „česká vláda blouzní“, většina z nás musí bohužel souhlasit.
